Hlavní menu

Obec Hovorany


Obec Hovorany leží ve významné vinařské oblasti dolnomoravského úvalu s produkcí kvalitních vín.

První zprávy o pěstování vinné révy nacházíme již v zakládací listině obce. Dnes je vinnou révou osázeno přes 200 ha převážně jižních svahů katastru obce.

Viniční katastr je rozdělen na pět viničních tratí: .Díly za vinohrady, Staré hory, Podvinohradí, Dolní padělky a Zadní díly..Vinné sklepy jsou rozděleny do 3 lokalit: Na Benátkách, Hluboká cesta, Břehy.

Je známá i rozsáhlými ovocnými sady. V katastru obce je přírodní rezervace Hovoranské louky se vzácnými suchomilnými rostlinami.

Historie obce Vesnice Hovorany leží zhruba uprostřed katastru k ní přináležícímu, schovaná v sevřeném údolí. Okolní krajina, slunná a přívětivá, byla jistě příhodná pro osídlení v již nejstarších dobách. Památek na staré osídlení se tu však našlo poměrně málo - oblast nebyla soustavně zkoumána, jen tu a tam se něco objevilo, spíše náhodou (z pozdní doby kamenné - pohřebiště kultury zvoncových pohárů, destička pravěkého lukostřelce, z doby bronzové - hrob s několika nádobami, mladší doba železná - sponky a zlomky nádob, několik sekyrek). Jiných dokladů osídlení teritoria dnešních Hovoran ze středověku a doby pozdější nemáme.

První písemná zmínka o Hovoranech pochází až z roku 1593. Zakladatelem nové vsi Hovorov je nejvyšší maršál Království českého za císaře Rudolfa II, pan Jan IV. z Lipé, který byl předposledním potomkem tohoto rodu a posledním držitelem hodonínského panství. Podle zakládací listiny se dovídáme o prvních osadnících tehdejšího Hovorova. Po bitvě u Moháče (r. 1529) dochází k silné migraci křesťanského obyvatelstva Bosny a Chorvatska severozápadním směrem. V 80. letech 16. století pronikla vlna vystěhovalců až na slovensko. Skupina charvatských sedláků přišla za Janem z Lipé, a žádala o povolení usadit se na jeho panství. Jan, horlivý stoupence Jednoty českobratrské, přijal katolické sedláky s tím, že jim povolil podržet si svou víru a postavit novou osadu. Vznikla tak zřejmě jediná katolická obec na hodonínském panství. Jazyk, kterým první Hovoráci hovořili je tzv. čakavština, charvatské nářečí. Později splynuli obyvatelé s českým okolím. V roce 1594 prodal panství Juliu, hraběti ze Salm-Neuburgu, ten je odkázal svému synovi a tak se střídali další majitelé.

V roce 1605 vpadli na Moravu Bočkajovci, kteří vraždili a týrali obyvatelstvo, pálili vesnice. Mezi vypleněnými vesnicemi byl i Hovorov. Následky třicetileté války (1618-1648) byly bolestné. Mnoho hovoranských občanů uteklo ke svým příbuzným. V roce 1656 v Hovoranech žilo ve 45 domech jen asi 220 obyvatel. V roce 1663 se naším krajem valila turecká a tatarská vojska kežmarského grófa Tökelyho. Vpády Kuruců (křížáků) doprovázela další pohroma - mor. Velký úbytek obyvatelstva měl za následek nadbytek půdy, kterou si přivlastňovala šlechta, která zavedla nevolnictví. Na pusté panské půdě se zakládaly rybníky. Jen v okolí Hovoran a sousedních obcí bylo tenkrát asi 15 velkých rybníků a 30 menších.

Roku 1762 koupil hodonínskou část panství císař František Štěpán Lotrinský, manžel císařovny Marie Terezie. Tak se hovoranští stali z bývalých hraběcích poddaných císařskými poddanými. Panství hodonínské zůstalo v majetku císařské rodiny až do 19.4. 1919, kdy bylo zabaveno ve prospěch nového československého státu. Postupně i na hodonínském panství došlo díky reformám k rozvoji průmyslu a hospodaření. Vinná réva se v Hovoranech pěstovala již od počátku osídlení obce. S rozvojem pěstování cukrové řepy byl roku 1885 založen cukrovar v Hodoníně.

V roce 1866 za prusko-rakouské války zaplavili celý kraj Prušáci, přesunující se do Vídně. Obec hovoranská jich musela živit 6.000 po dobu 2 týdnů. Vyrabovali co mohli a ještě s sebou přinesli druhou vlnu cholery. V té době také často hořelo a tak v roce 1875 byl v Hovoranech založen starostou obce Jakubem Bravencem a obchodníkem Janem Dobrovolným Sbor dobrovolných hasičů, který byl druhým hasičským sborem na Hodonínsku.

V době I. světové války nastoupilo z Hovoran vojenskou službu asi 550 mužů. Všechny polní i hospodářské práce spočívali na ženách. Lid trpěl, ale dočkal se slavného 28. října 1918 - osvobození. Mnoho Hovoráků se mezi své drahé nevrátilo. Těmto hrdinům vděční občané Hovoran vybudovali krásný pomník, který byl odhalen 28.6.1920. V roce 1925 pak druhý pomník u kostela.

19.12.1918 bylo na schůzi obecního zastupitelstva jednomyslně usneseno, aby prezident Osvoboditel dr. Tomáš Garique Masaryk byl jmenován čestným občanem obce Hovorany. Pan prezident jmenování přijal a dne 15.2.1919 za ně poděkoval osobním dopisem:

Ct. zastupitelstvu obce Hovorany na Moravě Vážení pánové, děkuji Vám za čest, kterou jste mi prokázali jmenovavše mne čestným občanem své obce. Přijímám toto jmenování jako slib, že budeme spolupracovat na velkém díle našeho politického obrození. Účinná a spravedlivá administrativa obecní je základem, nejlepší ochranou státu, je zárukou demokracie. Dosáhli jsme netušeně mnoho, ale nastává nám teď velký úkol soustavné, prozíravé, tzv. drobné práce, spolupráce všech uvědomělých občanů naší republiky. Přijměte, prosím, můj dík a přání všeho zdaru. Váš T. G. Masaryk

14.11.1920 v poledních hodinách přijal pan prezident na Pražském hradě delegaci hovoranských občanů, která mu předala jmenovací diplom a s níž pak téměř hodinu přátelsky pobesedoval.

Od r. 1920 popisují kronikáři a někteří pamětníci vzpomínají na období mezi válkami, které se vyznačovalo osobitostí kulturního a spolkového života, rozvoj vzdělanosti, řemesel, průmyslu. Toto období ožilo i politickým životem.

Od roku 1931 bylo i Československo postiženo celosvětovou hospodářkou krizí, která vyústila až v druhou světovou válku. Údaje z této těžké doby se nezachovaly, neboť kronikář Václav Kostelecký byl zatčen gestapem. Ani z období protektorátu záznamy nemáme, neboť v té době se kronika nevedla.

Události kolem roku 1945 popisuje Alexej Novosad, autor publikace Paměti Hovoran. Boje o Hovorany trvaly od 14. dubna do 15. dubna. 16. dubna 1945 sovětští vojáci zvolna obsazovali Hovorany, ale už po 17. dubnu pomalu dělostřelectvo opouštělo svá stanoviště a v Hovoranech tak nastával poměrný klid. Celkem trval boj o Hovorany 36 hodin a na území naší obce padlo hrdinnou smrtí 102 sovětských vojáků. Byli pochováni ve společném hrobě u kostela a v Novině (v současné době jsou hroby přestěhovány v Hodoníně).

 
 

KOLEKCE E-SHOP

V sortimentu dále naleznete vína známková: Denise Rosé, Cuvée Grmolec Blanc a Cuvée Grmolec Rouge.
Budeme rádi, když si v našich vínech naleznete zalíbení a budete se k nim rádi vracet.

grmolec1 (14K) Stařeček více
grmolec1 (14K) Rodina více
grmolec1 (14K) Cuvée Grmolec více
grmolec1 (14K) Denise Rosé více
 
 
pixel (1K) 2017 © GRMOLEC, HOVORANY 243, ČESKÁ REPUBLIKA pixel (1K) HOVORANY | Obchodní podmínky | Zákaznická zóna | iz
pixel (1K) Facebook - BarvyVíno Grmolec 18+ Osobám mladším 18ti let alkohol neprodáváme.